Kurz se věnuje problematice neregulativních úkonů coby jedné z vnitřně nejpestřejších (a také nejheterogennějších) forem správních činností.

Výklad vychází z obecného vymezení správních úkonů s nižší (či žádnou) mírou právní regulativnosti, tedy schopnosti zasahovat do právního postavení adresátů veřejné správy tím, že by jim závazně určovaly práva či povinnosti. Jsou obecně rozlišeny podle toho, v jaké podobě - či zda vůbec - v těchto případech lze hovořit o možných právních dopadech (tedy zda mohou mít, a případně jaký, právní význam) a stručně představena je jejich obecná procesní úprava obsažená ve IV. části správního řádu.

Následně je bližší pozornost věnována především osvědčením, ověřením (legalizaci i vidimaci), informačním, doporučujícím, materiálním a případně dalším obdobným druhům neregulativních úkonů veřejné správy.